Křižovatky života - Šárka

Když jsem přišla na tuto školu k zápisu, byla jsem zvědavá, kdo bude naše paní učitelka a zároveň jsem měla hrozný strach. Celá jsem se třepala. Ale potkala jsem tam jednu malou holčičku. Šla jsem za ní a snažila jsem se s ní skamarádit. Řekla, že se jmenuje Adéla Smelíková. Každý den jsem se skamarádila s někým jiným, ale s nikým jsem si nerozuměla jako s Aďou. Hráli jsme různé hry na seznamování. Bylo tam docela lehké učení. Paní učitelka přinesla dva plyšáky. Jeden byl na záchody a ten druhý byl na to, abychom se mu mohli svěřit se vším, co nás trápí. Záchodový se jmenoval Roháček a ten druhý se jmenoval Snížek.

Ve druhé třídě to bylo o trochu těžší, ale děti jsem znala o něco líp. Spousta učení mě bavilo a doteď baví. Třeba tělocvik, český jazyk a nejvíc mě bavila svačinková přestávka a Ája a svět. Paní učitelka byla hodná.

Ve třetí třídě jsem měla víc přátel a rozuměla jsem si s nimi .Hodně jsme vyrostli. Někteří ztráceli a někteří získávali přátele. Každý rok jsme měli školní Vánoce. Dostávali jsme dárky.

Ve čtvrté třídy k nám přišly nové děti. Třeba: Bára Martínková,Vašek Szturc, Saša Karlický a Daniel Pustowka. A my jsme měli nové kamarády. Naučili jsme se nové věci.

Když půjdu to šesté třídy je to jako bych šla do první, protože jsem taky zvědavá na paní učitelky a učitele a mám strach. Na každý předmět budeme mít někoho jiného. Učivo tam bude mnohem těžší. Na to se netěším.

Já ani nevím co tam bude, ale jsem zvědavá. Zbytek zjistím, až se to stane.