Anička

Jmenuji se Anička Tomiczková a porušila jsem pravidla.

Je lehké je vymýšlet, ale horší je, je dodržovat. 

Teda pro mě určitě.

Když ta pravidla porušíme, tak pak nastane ta chvíle,

která se jemuje trest.

Trest je v různých podobách.

Já už jsem musela psát řetězce a také jsem musela třídit slovíčka.

Ale to je školní trest.

Doma, když mám špatné známky a nebo moc zlobím,

musím přepsat tolik cvičení, až se ze mě kouří.

Ale kdyby nebylo pravidel, tak by zavládl chaos.

Byly by krádeže, přepadení...

No, prostě hrůza.

Takže to každý ví, že by to bez pravidel byl velký chaos.

Musím se začít zlepšovat ve škole,

protože pokud se nezlepším,

mohlo by to se mnou dopadnout zle.

Chci se stát zvěrolékařkou, ale když se nezlepším, nestanu se jí.

Mohla bych skončit bez práce. 

Na tuto situaci znám i pořekadlo: Bez práce nejsou koláče.

Takže i toto pořekadlo říká, že když nebudu plnit úkoly,

což znamená, že budu bez práce, tak to se mnou nedopadne dobře.

Proto se budu snažit vše plnit, abych nemusela dostat další trest.